Tato teoretická esej zachycuje nejpodstatnější rozdíly mezi funkcionální a strukturální antropologií. Jsou nastíněny jejich charakteristiky, srovnán přístup k objektu zkoumání (tedy ke kultuře a sociální realitě člověka) a kriticky zhodnoceny nedostatky, vč. demonstrace na konkrétním příkladu.

Funkcionalismus

„Funkcionalismus je teorie, snažící se o vysvětlení společnosti funkčními vztahy jejích dílčích součástí.“ (Murphy, 2000, s. 227)

Vznikl „v reakci na antropologický evolucionismus a difuzionismus, jako prosazení systémově koncipovaných teorií společnosti a kultury. Předmětem zájmu se staly kulturní prvky a jejich funkce pro uchování celistvosti sociokulturních systémů. Tvůrci funkcionalismu jsou A. R. Radcliffe-Brown a B. Malinowski.“ (Soukup, 1997, s. 40) Oba tyto autory ovlivnil Durkheim. „Byla to především jeho koncepce společnosti jako seberegulujícího, integrovaného systému, který představuje třídu jevů, nezávislou na psychice jednotlivců.“ (ibid., s. 40) „A jeho důraz na funkcionální a kauzální explanaci vycházející z induktivního studia sociální reality.“ (Jandourek, 2001, s. 91) Pro porozumění je vhodné uvést tři postuláty tzv. radikálního funkcionalismu (Soukup, 1997, s. 40):

1. „Postulát funkcionální jednoty společnosti – základem je předpoklad, že každý prvek sociálního systému (každá instituce) slouží k zachování celku;
2. Postulát univerzálnosti funkcionalismu – každý prvek plní nějakou pozitivní funkci pro celek;
3. Postulát funkcionální nepostradatelnosti a objektivní účelnosti sociokulturních jevů – založen na předpokladu, že každá významná životní funkce je nezastupitelnou a neoddělitelnou součástí sociálního systému. Důraz je kladen na verifikaci teoretických hypotéz.“

Dále Malinowski (jakožto jeden z autorů postulátů) rozlišuje tři typy univerzálních potřeb, které jsou společné všem kulturám. Jsou to potřeby základní (biologické), instrumentální (sekundární) a potřeby symbolické – integrativní. Klíčovou pozici zaujímají biologické potřeby a procesy jejich uspokojování a na tomto základě pak vznikají potřeby instrumentální a integrativní – a zároveň nové umělé prostředí, kultura. Potřeby jsou uspokojovány prostřednictvím organizovaných činností, které se sdružují v celé systémy – instituce. (Soukup, 1997)

Po seznámení s funkcionalismem můžeme přejít k jeho nedostatkům či rezervám.

Hlavní nedostatek funkcionalismu lze spatřovat již v jeho vymezení postuláty, a to v jeho předpokladu, že každý prvek přispívá k soudržnosti sociálního systému a plní pozitivní funkci pro celek. Tím se funkcionalismus řadí ke konsensuálním teoriím a jako takový opomíjí konflikt. „Jeho metodologické omezení se projevilo při studování kulturní a sociální změny.“ (Soukup, 1997, s. 41) S tímto nedostatkem se snažil vypořádat R. K. Merton, který zavádí termín dysfunkce (funkce manifestní a latentní): „Hledat dysfunkční aspekty sociálního chování znamená soustředit se na ty vlastnosti sociálního života, které působí proti existujícímu řádu věcí. Při studiu moderní společnosti si musíme být vědomi tendencí, které vedou k dezintegraci. Termínem dysfunkce se označují ty aspekty sociální činnosti, které vedou ke změnám, protože ohrožují sociální soudržnost.“ (Giddens, 1997, s. 534) Naproti tomu strukturalismus odpovídá na sociální změnu změnou struktury společnosti. „Podstatný příznak struktury je její ráz energetický a dynamický. Energetičnost struktury leží v tom, že každá ze složek má ve společnosti jistou funkci, která ji do strukturního celku zařazuje a k němu ji poutá. Dynamičnost strukturního celku je pak dána tím, že pro svou energetickou povahu podléhají tyto jednotlivé funkce i jejich vzájemné vztahy neustálým proměnám.“ (Grygar, 1999, s. 26) „Vztahy, které udržují jednotu struktury, jsou rázu dialektického, tudíž je pro strukturu příznačný stálý pohyb a proměna.“ (Grygar, 1999, s. 27).

Dalším nedostatkem funkcionalismu je jeho pohled na společnost, kdy se snaží vysvětlovat společnost jako celek z funkcí jeho částí, které jsou studovány z hlediska jejich role v soudržnosti celého systému. Spor může být veden také o společnosti jako o integrovaném systému (zdali jsou všechny části integrovány?).

Do jisté míry nepřikládá funkcionalismus váhu jedinci ve společnosti, na druhou stranu „funkcionalisté přisuzují společnosti jako celku vlastnosti, které nemá. Píší o potřebách a cílech společností, i když tyto projevy dávají smysl pouze ve vztahu k jedinci.“ (Giddens, 1997, s. 534)

Už samotné tendence Radcliffe-Browna a Malinowského pohlížet na společnost jako na celek, byly do jisté míry ovlivněny jejich studiemi společností s malým počtem jedinců a vysokou mírou integrace všech institucí, avšak aplikovatelnost tohoto východiska na společnost moderní je omezená.

Strukturalismus

Strukturalismus je „vědecký názor, který vychází z nepřetržité vzájemné souvislosti vědy s filosofií a na ni buduje.“ (Grygar, 1999, s. 10) „Je to teoretický směr založený Claudem Lévi-Straussem, teorie, podle které je v lidském myšlení zabudován dualismus a reciprocita a ty se projevují v institucích kultury.“ (Murphy, 2000, s.229) Lévi-Strauss osobitým způsobem rozvinul tradice evropské filozofie (J. J. Rousseaua, K. Marxe, E. Cassirera), psychologie (S. Freuda), sociologie (A. Comta, E. Durkheima, M. Mausse) a lingvistiky (F. de Saussurea, R. Jakobsona, N. S. Trubeckého). Lévi-Straussův přístup je postaven na následujících metodologický přístupech (Soukup, 1997, s. 50):

1. „Pozorovatelné a vědomé úrovně jevů jsou užitečné jen jako východiska ke zkoumání principů jejich skladby;
2. Úkolem je objevit principy klasifikace, které organizují a podmiňují kulturní skutečnost;
3. Cílem je formulace matematických zákonů společenské organizace. Základem je proniknutí pod zdánlivou jedinečnost a rozmanitost empirických jevů a odhalit skryté univerzální struktury (infrastruktury), které usměrňují, koordinují a regulují lidskou činnost.“

„Lévi-Strauss se pokusil důsledně aplikovat strukturální metody na zkoumání vztahů příbuzenství, ritů a mýtů společností bez písma a bez dějin. Hledal pod všemi reálnými vztahy základní, podvědomou strukturu, kterou je možno odhalit dedukcí, za pomoci abstraktních modelů, jelikož lidé všech dob myslí v podstatě stejným způsobem. V této analýze tudíž převažuje synchronicita nad diachronicitou. Jestliže odhalíme podvědomou strukturu, která ovládá určitou instituci nebo zvyk, získáme současně princip, jímž můžeme oprávněně objasnit další instituce a zvyky. Jde o odhalení invariant podvědomé činnosti lidského ducha.

Strukturalismus je souhrnný název jak pro vědeckou metodu, tak pro směr dovolávající se této metody. Usiluje o uchopení předmětu zkoumání spol. věd nikoli jen jako jednotlivého faktu nebo pojmu, nýbrž jako totality, jež má smysl sama o sobě, zatímco části, které ji tvoří, nabývají smysl jen ve vztahu k sobě navzájem a ve vztahu k celku.

Strukturalismus jako metoda se tedy nesoustřeďuje na části, z nichž je složen daný celek, nýbrž zkoumá vazbu mezi jeho částmi a řád, v jakém se tyto vazby odvíjí. Strukturální analýza se nezabývá smyslem zkoumaného jevu, nesnaží se odhalit jeho významový obsah, zkoumá pouze zmíněný řád formací předmětů, a to za předpokladu, že byla stanovena pravidla správné formace.

Struktura je formální a neurčitá, je chápána jako operativní celek zahrnující určitý počet částí bez vymezeného obsahu a určitý počet vztahů, jejichž povahu neznáme, jejichž funkci však můžeme určit. Určíme-li povahu vztahů mezi částicemi jisté struktury a jejich obsah, získáme model dané struktury, jež se stává formálním analogonem všech modelů, které organizuje. Strukturu vyznačuje úplnost, transformovatelnost a seberegulativnost.“ (Jandourek, 2001, s. 1242-43)

Na rozdíl od funkcionalismu je strukturalismus postaven více na komparaci jednotlivých kultur, sociálních systémů a jejich struktur. V tom lze spatřovat jisté riziko, a tím je etnocentrismus. Tedy hledáme-li kulturní či sociální univerzálie analogickou nebo komparativní metodou, může dojít ke zkreslení buď v interpretaci funkce konkrétní instituce v dané struktuře (kultuře), (a to tím, že autor vyrůstal v jiném hodnotovém a symbolickém systému), nebo může nastat situace, kdy dané kultury mají nedostatek srovnatelných aspektů. Nicméně s tímto problémem se potýká i funkcionalismus. „Celý tento přístup zřejmě předpokládá skutečně vědeckou definici srovnávaných skutečností. Dokud nezapíšeme do seznamů skutečně srovnatelné jevy a dokud nedospějeme k tomu, abychom nebyli nikdy oklamáni vnějšími podrobnostmi nebo zdánlivými analogiemi; dotud může vést značná část naší práce k nesprávným závěrům. Třeba si též uvědomit, že srovnávací metoda musí zůstat základnou jakéhokoliv zevšeobecňování, jakéhokoliv teoretického principu, či obecně platného zákona použitelného pro naše hlavní téma.“ (Malinowski, 1968, s. 23)

Příklad rozdílu mezi funkcionalismem a strukturalismem

„Co to je kultura? Je to koherentní systém, rozvinutý aparát, z části hmotný a z části duchovní, jímž je člověk schopen čelit konkrétním problémům. Tyto problémy vyplývají z faktu, že člověk má tělo, podléhající různým organickým potřebám. Kultura je v prvé řadě systém užívaný k naplňování těchto potřeb, a zároveň je spjata s vytvářením potřeb nových.“ (Malinowski, 1968, s. 41-43)

Z této kratičké definice kultury je patrný funkcionální přístup autora. V prvé řadě je to jeho přístup ke kultuře (společnosti) jako ke koherentnímu systému, od kterého se funkcionální analýza kultury odvíjí. Dále se tato analýza soustřeďuje na „vztahy mezi kulturními výkony a lidskými potřebami, základními nebo derivovanými.“ (Malinowski, 1968, s. 44) Významnou roli zde hraje studium organizace. „Aby splnila jakýkoli účel, dosáhla jakéhokoli výsledku, lidská bytost se musí organizovat.“ (Malinowski, 1968, s.44)

Důležitou roli při studiu kultury hraje institucionální analýza. „Kultura je celek, komponovaný z částečně autonomních, částečně koordinovaných institucí. Každá kultura vyvozuje svou komplexnost a soběstačnost z faktu, že uspokojuje celou škálu základních, instrumentálních a integrativních potřeb.“ (Malinowski, 1968, s. 45)

Na tomto příkladu byla demonstrována funkcionální analýza a její postup. Funkcionalismus tedy zkoumá vztahy mezi jednotlivými částmi skutečnosti a jejich funkce při udržování celku a uspokojování lidských potřeb.

Naproti tomu strukturální přístup nahlíží na kulturu (společnost) jako na totalitu a zkoumá její funkční vztahy vzhledem k celku. Strukturální analýza na prvním místě zkoumá fenomény a jejich podvědomou (nevědomou) infrastrukturu a systém vztahů, na jejichž základě sestavuje strukturu viditelnou. Nakonec odhaluje obecné zákony, které dávají analýze absolutní charakter. (Lévi-Strauss, 1958)

Oba přístupy prošly vývojem, který je v mnoha směrech sblížil (např. vznik strukturního funkcionalismu), a zároveň vzdálil (jako např. lingvistický proud ve strukturalismu). A také ovlivnily řadu jiných humanitních věd jako sociologii, sémiotiku aj.

Autor: danielberanek

Zdroje

• Grygar, M. (1999): Terminologický slovník českého strukturalismu. Host, Brno;
• Giddens, A. (1997): Sociologie. Argo, Praha;
• Jandourek, J. (2001): Jandourek, 2001. Portál, Praha;
• Malinowski, B. (1968): Vědecká teorie kultury. Krajské kulturní středisko, Brno;
• Murphy, R. F. (2000): Úvod do kulturní a sociální antropologie. Slon, Praha;
• Lévi-Strauss,C. (1958): Antropologie structurale. Plon. Paris;
• Soukup, V. (1997): Dějiny sociální a kulturní antropologie. Univerzita Karlova, Praha.

Vlastní zkušenost s »CESTOU VE SVĚTLE«

Ke způsobu práce na sobě pomocí metody »CESTA VE SVĚTLE« jsem se dostala, když jsem hledala, jak si zlepšit svůj zdravotní stav. Do svých 33 let jsem nepociťovala žádné větší zdravotní problémy, až na jarní sennou rýmu a občasnou bolest zad. Po 33. roku mě začala intenzivněji bolet záda. V té době jsem byla na mateřské dovolené a měla jsem větší zátěž na záda zvedáním dětí. Chodila jsem na rehabilitace, ale úleva neměla dlouhého trvání. Pak, zřejmě ve spojitosti se zablokovanou páteří, se mi dělávalo špatně. Trvalo to dvě hodiny. V tu chvíli jsem nebyla schopná se postarat ani o děti. Byla jsem nešťastná a hledala pomoc u doktorů. Ti mi ještě k tomu zjistili nedostatečnou funkci štítné žlázy. Chodila jsem na soukromé masáže celých zad, a tak k určitému zlepšení došlo. Stavy, kdy jsem nevěděla, co se děje s mým tělem a bylo mi špatně, mi z větší části pomohla vyřešit paní, co se zabývala hlubinnou terapií.

Protože mé obtíže nebyly zcela vyřešené, mé hledání stále pokračovalo. To trvalo další 3 roky, kdy jsem mezitím prošla kurzem „Léčivá síla čaker“ manželů Libáňských, seznámila jsem se s léčením u manželů Polokových a s kineziologií u Francesi Nolte. Všem těmto lidem děkuji, že mi rozšířili obzor v mém hledání a předali mi řadu svých poznatků. Mimo jiné mi ukázali, že mám více naslouchat svému vnitřnímu hlasu a důvěřovat mu. Tato intuice mě nabádala, že jsem ještě neobjevila to, co bych chtěla nalézt.

Stavy, kdy mi bylo špatně byly jen zřídka, ale to, že jsem se po ránu probouzela se ztuhlými zády a přes den mě trápila únava zůstalo. A to byla jedna z věcí, která mě motivovala v dalším hledání. Pak se mi dostala do ruky knížka CESTA od autorky Brandon Bays. Tam jsem našla inspiraci, jak pracovat sama na sobě, jak se dostat k zapomenutým situacím z mého života. Byly to situace nesprávně pochopené a spojené s emocemi. Situace byly v mém podvědomí zapsány jako nevhodné programy, které mi bránily v podobných situacích se přirozeně chovat. Dokud nebyly tyto situace zpracovány, prožívala jsem nepříjemné emoce s tím spojené. Když se člověk cítí v nepohodě, časem se to projeví i na fyzické úrovni. Jako v mém případě. Projev na fyzické úrovni byl hlavně se ztuhlými svaly na zádech, které způsobovaly bolest a únavu.

Po intenzivní práci sama na sobě jsem pocíťovala úlevu. Má záda byla v lepším stavu a celkově jsem se cítila lépe. Také jsem díky vnitřní moudrosti pochopila některé nesprávné postoje v mém životě, které jsem si již dříve utvořila. Poznala jsem, jak je důležité odpuštění těm, o kterých si myslíme, že nám ublížili, a také především odpustit sami sobě.

Práce s vlastními prožitky a postoji k životu mě natolik oslovila, že bych chtěla nabídnout pomoc i ostatním, kteří hledají, jak si zlepšit svůj život.

O čem je Cesta ve světle?

Cesta emocionální nebo fyzická vám pomůže znova v bezpečném prostoru prožít událost, jejímž důsledkem je emoční blok spojený s daným problémem.

Cesta ve světle je založena na principu odpuštění. Každý z nás si v sobě nese různé rány, křivdy či traumata, schovaná nejen hluboko v našem podvědomí, ale přímo v některých částech těla (tzv. buněčná paměť). Tyto události mnohdy určují, jak nyní vnímáme sebe sama a svět kolem nás – a to i přesto, že si je většinou vůbec nepamatujeme. Cesta ve světle je metoda, která jde přímo k jádru konkrétní události a pocitům spojeným s jejím vznikem.

V průběhu terapie dochází k nalezení dané vzpomínky, k jejímu převedení do vědomé paměti a úplnému pročištění této situace, neboli uvolnění tohoto bloku. Je přitom respektována moudrost vašeho těla, které samo nejlépe ví, co je třeba uvolnit a co jste připraveni zpracovat.

A jak se pracuje s metodou Cesta ve světle?

Tato metoda pomáhá hledat příčinu. Na čem budeme pracovat, rozhodnete vy sami. Může to být odstranění nepřiměřených emocí, neúměrných reakcí na danou situaci, zbytečně velký strach, úzkost nebo bolavé místo ve vašem těle. Při sezení vás povedu pomocí Cesty ve světle k události, kterou jste ve vašem životě prožili a možná je už dávno zapomenuta, ale tenkrát zůstala nedořešená a ovlivňuje váš součastný život. Pak bude následovat práce s touto událostí a nakonec odpuštění, které je velmi důležité.

Setkáte se s osobu, které je třeba odpustit. Máte zde možnost vést s ní dialog, je to příležitost říci vše, co bylo mezi vámi nevyřčené, a uslyšíte i to, co vám na to odpoví. Tato komunikace je velmi upřímná. Veškeré dialogy, které klienti vedou jsou jejich intimní záležitostí, není potřeba, aby mi je sdělovali nahlas. Respektuji jejich soukromí.

Jak probíhá sezení s Cestou ve světle?

Při prvním sezení vás seznámím, jak Cesta ve světle funguje a jak se s ní pracuje.

V průběhu sezení jste v bdělém stavu a pamatujete si veškeré detaily. Já vás uzdravujícím procesem „Cesty ve světle“ provádím a vy sami si hledáte pomocí své vnitřní moudrosti, jak událost z minulosti nejlépe ke své spokojenosti vyřešit.

Je vhodné přicházet na sezení odpočatí, aby vás, jakmile se uvolníte, nepřemohl spánek.

Terapie trvá individuálně hodinu až dvě hodiny. Sezení probíhá se zavřenýma očima.

Střety různých kultur jsou tak staré, jak stará je rozpínavost oněch kultur. Střetávají se na mnoha polích od malířských pláten, přes jednací sály politiků po obrazy bitev namalované krví padlých. Krvavé střety jsou bohužel stále aktuální – jaké je vlastně historie a souvislosti vzájemných vztahů těchto dvou kultur?

Ústředním bodem kultury islamistického Orientu je učení islámu, což je „světové monoteistické náboženství, vzniknuvší v 7. století na základě učení proroka Muhammada, obsaženého v posvátné knize islámu Koránu. Podstatou islámu je důsledná víra v jediného boha Alláha, v nesmrtelnost duše, v poslední soud a posmrtnou odměnu člověka v ráji, nebo trest v pekle. Muslimům je uloženo dodržování pěti základních zásad (tzv. sloupů islámu):

• šaháda – vyznání víry, tj. monoteismus s uznáním Muhammada jako božího posla,
• salát – pět modliteb denně podle stanoveného obřadu,
• zakát – náboženská daň ve formě 1/40 příjmů,
• saum – půst v měsíci ramadánu (devátý měsíc lunárního kalendáře),
• hadždž – pouť do Mekky.

Za určitých okolností mohou být někteří lidé od některých povinností osvobozeni (těhotné ženy od půstu, chudí od daně). Striktně jsou stanoveny zákazy (lichva, požívání vepřového masa a alkoholických nápojů), povolena je polygamie (nejvýše čtyři manželky, kterým musí být zaručena stejná životní úroveň). Jednou z povinností muslimů byla účast ve vyhlášené svaté válce (džihád), slibující nejvyšší odměny v posmrtném životě (džihád považují za sloup víry cháridžovci). To se stalo jednou z příčin rozsáhlé arabské expanze do Asie, Afriky a do Evropy v 7. – 13. století. (www.cojeco.cz)

Judaisticko-křesťanská kultura je kultura vycházející z politicko-kulturně-společenského odkazu judaismu a křesťanství. Judaismus je „monoteistickým židovským náboženstvím, jemuž byl božský řád zprostředkován prorokem a zákonodárcem Mojžíšem. Jeho prameny jsou Starý zákon, zvláště tóra a pozdější talmud. Charakteristickým rysem židovského náboženství je víra v jedinost, jedinečnost a výlučnost boha Jahva, který si zvolil Židy za svůj vyvolený národ, skrze nějž zřídil mesianistické království boží, říši míru, jíž má počít nová historická epocha. Život národa i jednotlivců se řídí přesnými předpisy (tóra) a později tradicí (talmud), a to často až do nejmenších podrobností kasuistika).“ (www.vseved.cz)

Pojem křesťanství „se vztahuje na všechny církve, komunity, denominace a také na ideály a pojmy, které vyvolal nebo vyslovil Ježíš Kristus a jejichž společným prvkem je vyznání víry v téhož Ježíše jako Syna Božího, vtěleného, zemřelého a zmrtvýchvstalého. Slovo „křesťané“ bylo poprvé užito v Antiochii k označení Kristových stoupenců, aby se odlišili od židů. Existence křesťanství je složitá, mnohovýznamová skutečnost. K jejímu pochopení je třeba brát v úvahu její vznik (Ježíše Krista a apoštolskou dobu), dějiny křesťanství, které trvají již dvě tisíciletí, a to, jak křesťanství chápe sebe samo (čili svou víru a své poslání ve světě).“ (Abecední encyklopedie náboženství)

Je nutno dodat, že křesťanství, přes počáteční rozpory v mnohém navazuje na judaismus, jeho základním pramenem je Nový zákon Bible a mýtus Ježíše Krista. Je monoteistické, bůh je vyslovitelný, „vesmír stvořen s božím cílem, je uznána moc a autorita Bible, jedinečnost a všestrannost Krista, který zemřel za naše hříchy, zmrtvýchvstal, na nebe vstoupil, odkud kraluje jako jako Pán, dává odpuštění hříchů a osvobozující dar Ducha svatého každému, kdo činí pokání a věří.“ (Církev Křesťanská společenství – Základní dokument)

Tato náboženství berme jako základní stavební kámen paradigmatu obou kultur, i když nejsou jedinými skutečnostmi, které formovaly tyto kultury, nicméně je můžeme považovat za klíčové body, z nichž můžeme tato paradigmata posuzovat.

Konfliktní faktory

Začneme náboženstvím. Islám a judaismus prezentují víru v jediného Boha, jenž miluje jen ten svůj jediný lid. Společně s křesťanstvím formují představu Boha, jež je antropocentrická; Bůh je muž, neomylný (-> redukce nejistoty v myslích věřících), v judaismu zcela nedostupný lidským smyslům. Kromě pozitivní konstrukce nadlidské bytosti je nám dále vnucována představa Ďábla, který se od Boha odklonil, za což byl potrestán vyhnáním z ráje, (totéž potkalo Adama a Evu, když nebyli poslušní Boha). Často je operováno pojmy Dobro vs. Zlo, vina, odpuštění apod. Tyto náhledy se staly téměř nevědomými sociokulturními standardy – můžeme je odhalit např. v rétorice islamistických teroristů: Amerika je Satan, George Bush je Satan -> to už není ani obrazné přirovnání, to je kodifikace nepřítele rámcem apriorního náboženského jazyka. Americká strana operuje např. s pojmem Osy zla – což můžeme „přečíst“ obecně jako Zlo, ale také jako odkaz na Osy – spojení poražených států v 1. a 2. světové válce.

Nutno ještě podotknout, že křesťanství coby doktrína Kristova alespoň hlásá lásku k bližnímu a svět je pro něj místem, kde všichni jsou bratři a sestry, na rozdíl od islámu, jenž volá po krvi nevěřících.

Kromě náboženství se rozdílnost přístupů projevuje v politickém uspořádání. Zvláště patrné je americké vnímání a vnucování „demokracie“ coby jediného možného politického systému celému světu. Ostatně jednou z úvah může být, zda Amerika po ztrátě veřejného nepřítele – Sovětského svazu nehledá jeho náhradu právě v nebezpečí terorismu. Dále je za konfliktní považována „konjunktura arabského ropného průmyslu v 70. letech“ (Jandourek, 2001) vs. ropná potřeba USA.

Tyto kultury se dlouhou dobu vyvíjely bez vzájemné spolupráce, naopak v minulosti proti sobě bojovaly – křižácké výpravy, dobytí Španělska Maury; arabská území byla kolonizována Francií a Velkou Británií. Tato válka se fakticky neustále realizuje v palestinsko-izraelském konfliktu, který má počátek v diaspoře – vyhnání židovského obyvatelstva z území a jejich rozptýlení po světě v r. 70 n. l. a pokračoval a pokračuje v nepřetržitých ozbrojených střetech na tomto území.

Rozdíly se projevují také v nahlížení sociálního života. V pojetí legitimních partnerských vztahů judaismus a  křesťanství uznávají pouze jednoho sexuálního partnera, kdežto islám povoluje muži mít až čtyři ženy, pokud jim je schopen zajistit rovné životní podmínky. Jsou jinak pojímány role mužů a žen. Co se týče legitimity drog, islám zakazuje alkohol, toleruje konopné drogy, západ zakazuje konopné drogy, povoluje alkohol.

Paradigma střetu

Rozdílné postoje, rozdílná minulost, rozdílné mocenské složky vytvářejí napětí, jež může vyústit v cokoli. Bohužel bylo na tento problém nahlíženo prizmatem knihy Samuela P. Huntingtona Střet civilizací – boj kultur a proměna světového řádu, která formou článku pro časopis Foreign Affairs vyšla v r. 1993. Ústředním bodem tohoto pohledu je nahlížení tragické události jako střetu civilizací, střetu kultur, které jsou si navzájem natolik odcizené, že koexistence je téměř nemožná, což je mj. velmi špatné východisko pro diplomacii.

Vztah obou kultur je determinován historií. Např. poté, co 11. září vzplály budovy Světového obchodního centra „Prezident Bush vyzval ke „křižáckému tažení“ proti fanatikům, kteří vyhlásili válku Americe a západní civilizaci“ (Barša, 2001). Takovéto nazíraní tohoto neštěstí (především ze strany Arabských států) mohlo vyústit ve válku nedozírných následků.

„Čím více muslimů a Arabů by uvěřilo, že Usáma bin Ládin hodil rukavici americkému imperialismu – že je jejich „islamistickým Che Guevarou“ (A. Basbous), tím více by se střet civilizací stával realitou. A naopak, čím více by byly teroristické sítě islamistů spíše než za předvoj alternativní civilizace považovány za patologický nádor bující z postkoloniální beznaděje, tím menší oporu by teze o střetu civilizací měla.“ (Barša, 2001)

Příčinou tohoto a neochoty Evropy riskovat další globální konflikt, poté svou rétoriku Bush zmírnil, když vyzval všechny státy, včetně arabských ke celosvětovému spojení proti terorismu. (Název následující vojenské operace Neomezená spravedlnost byl pozměněn na Trvalá svoboda.)

Socio-kulturně-mocenské struktury těchto kultur jsou rozlišné, způsoby jejich náhledů na svět také, Západ – především však USA jsou značně rozpínavé… Za takovéto situace dochází ke střetům, které očima dneška, očima jednoho příslušníka jedné z oněch kultur nelze nazírat kladně. Z dlouhodobého hlediska střety těchto kultur mohou vyústit v anihilaci jedné či obou kultur, k prolnutí (mocenskému), či ke společné změně jejich paradigmat. Dokud paradigma jedné kultury vnímá kulturu jinou jako nepřátelskou, bude se tato kultura také tak chovat…

Autor:danielberanek

Zdroje

• Abecední encyklopedie náboženství dostupná na http://www.karmelitanske-nakladatelstvi.cz/encyklopedie.php;
• Barša, P. (2001): Západ a islamismus: Střet civilizací, nebo dialog kultur? Brno: CDK;
• Bělohradský, V.(2003): Éra zbožnění vlastního hlasu. Dokument dostupný na URL: http://www.novinky.cz/00/79/38.html;
• Církev Křesťanská společenství – Základní dokument. Dokument dostupný na URL: http://mujweb.cz/www/ksvcr/;
• Encyklopedie v pohybu – VŠEVĚD dostupná na URL http://www.vseved.cz/utf/web/index.php;
• Houser, P. (2002): Jak bychom se cítili v… 8. část: Islámský svět. Dokument dostupný na URL: http://www.tiscali.cz/mult/mult_center_021211.547444.html;
• Internetová encyklopedie COJECO. Dostupná na URL: http://www.cojeco.cz/;
• Jandourek, J. (2001): Konec dějin se nekoná, sbratření civilizací také ne. Dokument dostupný na URL: http://www.inzine.cz/clanok.asp?id_clanok=1133;
• Je třeba vytvořit novou Palestinu. Dokument dostupný na URL: http://ablecd.wz.cz/darkside/view.php?cisloclanku=2003100601;
• Karas, P. (1997): Arabsko-izraelský konflikt. Dokument dostupný na URL: http://www.natur.cuni.cz/~pkaras/izrael.htm.

Parafráze na název českého filmu Den pro mou lásku, kde hraje má nejoblíbenější herečka Marta Vančurová. Ovšem nepůjde zde o životní role této herečky, ale o životní roli zcela jiného herce. Karla Nováčka.

Nastávají situace, kdy je nutné se rozhodnout. Třeba když přestáváte kouřit. Postupně, s neustálou změnou plánu, kdy že to vlastně skončíme, jak? A jaké to bude skončit hned. Naráz. Podobné situace řešíme stejně. Konec s tím, co nám ubližuje, a to bez ohledu na následky. Navíc s překážkami musíme počítat.

Měl jsem si už dávno založit ten sešit, kam si zapisovat své denní hlouposti, kterých jsem se dopustil. Ale k jednomu názoru jsem došel. Pokud dodržujete daný plán, nemusí docházet k velkému množství hloupostí. Navíc, budete znát důvod, proč jste tak učinil. Získáte zkušenosti.

Naučíte se ovládat sami sebe, dodržováním daných pravidel k dosažení cíle. Jistě uznáte, že nastavením plánu se částečně zbavíte i strachu. Měnit plán ze strachu, že je to třeba velmi nebezpečné nedoporučuji, strachu se nezbavíte a bude se zcela jistě stupňovat.

Abych tady uvedl příklad. Otázka předlužení je velmi aktuální. Už nyní v době před Vánocemi. Kdo odolal úverové vlně, nemusí ani pokračovat ve čtení.

Nikdy jsem nepochopil způsob, kterým se z dlužníků dělají podvodníci. Stává se jim každý, kdo nedodržuje předepsané splátky. Půjčujeme si na splátky, abychom si udělali další splátky. Výhodné kreditní karty na slevu pro telefonní služby. Například. Cokoliv.

Dnes jsem si přečetl reklamu. Přejeme veselé Vánoce všem poctivým zákazníkům. Těm, kteří nemají problémy. Těm, co problémy mají, přejeme neveselé Vánoce, zřejmě. Vždy jsem uvažoval nad tím, jak se dostat z vlivu ďábla, v podobě úvěrových smluv, které v podstatě podepisujeme vlastní krví. Každá smlouva navíc si bere naší duši do pekla.

Jak z vlivu neustálého podněcování k dalším podpisům cest do pekel. Zřejmě to odmítnout. Dříve, než se do pekla dostaneme. Myslím tím peklo depresí, hrozby exekuce na váš už tak nízký příjem, zabavení oblíbených věcí. Ztráta důvěry.

Vytvořit si plán, ze kterého neustoupíte. Zde uvedu svůj vlastní, protože v podobné situaci se nacházím. Jsem v předpeklí.

Uvědomit si, že ďábel na vás nemá. Co nejhoršího se vám může stát, pokud vynecháme peklo, o kterém jsem mluvil výše. Nedopusťte, aby vás dostalo. Snášet jeho věčný řev. Vyplácejte mu v malém množství kousky oběti. Splácejte v takovém množství, které je pro vás přijatelné. Být dostatečně silný snášet řev pekla, které na vás prozatím nedosáhne. A věřte že ďábel vás bude ponoukat k další pekelné půjčce.

Plán, jak zastavit ďábla. Neberte už jeho dary. Být zastáncem pravdy, projevu dobré vůle, který ďábel přímo nesnáší a posílá hromy blesky v podobě, které vám skutečné peklo představují. Ve vašich snech. Ty se stanou skutečností, pokud podlehnete. Ďábel na vás nemůže, pokud mu nedáte příležitost. Bude na vás volat, je to málo, musíš do pekla, co nejdřív. Podepsal si tady smlouvu, vlastní krví.

Posílám splátky peklu, i kdyby jich bylo třikrát víc, než bylo podepsáno. Vaše pevné zásady, jejich dodržování, nekolísání v životě. To jsou důvody, jak se peklu vyhnout a stát se silným člověkem. Cesta do pekla je široká a může po ní kráčet kdokoliv. Je jednoduchá, můžete na ní vstoupit hned. Na rozdíl od ráje, do kterého se vchází úzkou branou. K tomu je třeba plán, síla, zásadovost. A hluchota na volání, že vše jde jednoduše.

Pokud jste se na cestu do pekla, stejně jako já dali. Udělejte hned nyní jednu věc. Otočte se zády a pochodujte nazpět. Půjde to pomaleji, vykročíte proti davu a silnému větru. Proti řečem těch, co kráčí do pekel. Udělejte to hned. Síly k obratu ubývají rychle.

A to platí pro všechny činnosti. Rozhodnutí stát se tím a být tím, pro co se rozhodnete. Cesta slabochů nebo silných osobností.

Autor: Václav Hejna

Dvacátý první století, svět počítačů, mobilních telefonů a různých sociálních sítí, které ovládli náš svět. Pokud se ohlédnu za minulostí, zjišťuji, že naše babičky,dědečkové a rodiče  neměli sice žádný internet, ale i přes to se dokázali lehce seznámit se svou láskou na celý život. Lidé k sobě měli úctu a vážili si jeden druhého. Jak je možné, že se v nynějším století 9 z 10ti párů v ČR rozvádí? Odpověď je na prosto jasná. Lidé se vrací z práce a jediné co je v dnešní době zajímá je internet. Existuje spoustu seznamek, kde Vaše identita může být skrytá, a pak se stává, že např. jeden muž, nebo jedna žena může mít v záloze několik milenek  či milenců. Přijít na to je snadné, neboť důvěra se vytrácí ze světa a každý z nás si pak dělá pravidelné kontroly u partnera v mobilu, nebo v zaznamenaném archívu v PC.

Pravda nebo fikce o Robinu Veselém

Na úvod

Vzhledem k tomu, že i tento člověk prošel mým životem, i když jako smýšlená postava na základě podvodu z jeho strany, chtěla bych tomuto jménu věnovat samostatnou kapitolu v mé knize. Proč zrovna tomuto člověku? Protože tento besceler si nemůžete nechat ujít. Kapacita sama o sobě. O Robinovi jsem začala psát hned ze začátku mé knihy, proto si můžete všimnou jistých změn, které postupem plynutí času nastaly. Na začátku to ještě byla víra v lásku, kterou mi tento člověk sliboval, ovšem realita se ukázala úplně jiná. Jaká? O tom se zde nyní můžete sami přesvědčit. Tato kapitola je reálnou pravdou, která se skutečně odehrála.

Na začátku mé knihy (duben 2013)

Tuhle tu kapitolu bych ráda věnovala člověku, na kterém mi nesmírně záleží. Samozřejmě nesmím opomíjet, že je to v době, kdy píši tuto knihu. Jaká se ukáže budoucnost? To je opravdu nyní ve hvězdách, protože mé vnitřní „Já“ musí být v téhle době velice silné. Někde, tam v hloubi duše cítím naději, vždyť ta umírá jako poslední, ale boj o důvěru v Robina, je stále slabší, obzvlášť když Vám každý radí, abyste jej ukončili.

Kdysi mi ovšem jeden moudrý člověk pověděl úžasný citát, kterého se snažím držet „počítej s horším, doufej v lepší, ale nikdy to nevzdávej“. Bylo těžké se podle něho v mé situaci mnohdy řídit, stále se to ještě učím, ale má něco do sebe. Stále píši v hádankách a jistě dumáte nad tím, co se tak záhadného děje, že musím bojovat s mým vnitřním „Já“. Budu se tedy snažit vylíčit tuto záhadu od samého počátku po přítomnost, neboť jak jsem již psala, tento románek stále pokračuje. Jen mě opravdu mrzí, že veškeré detaily, které se týkají jeho, jsem si nezaznamenávala od začátku našeho poznání se, ale kdo mohl tušit, že to tak dopadne?

Nejsem si nyní jista, ale myslím, že to všechno začalo v únoru roku 2013. Robin si založil seznamku na „badoo“, byl na ni docela krátce a první žena, která mu padla do oka, byla moje maličkost. Pamatuji si, že když jsem si prohlédla jeho foto, tak první myšlenky, které mi proběhly hlavou byly „tak s tady tím arogantním modelem se jako nehodlám bavit.“ Omyl, častá chyba, kterou stále dokola opakuji. Než opravdu poznám člověka, začínám škatulkovat a vytvářet si v hlavně mylné představy. Myslíte, že na světě neexistuje krásný model s dokonalou postavou, kterému nevadí ženy při těle? Ale ano dámy, existuje a přesně o takovém „panu dokonalém“ teď píši tuhle kapitolu. Teď si ovšem budu trochu protiřečit, protože ty uvozovky k panu dokonalému jsem zde použila s velkým záměrem. Krása a vypracované tělo ještě nedělá člověka dokonalým. I on má své nedostatky, které stále přehlížím. Láska nám na oči nasazuje růžové brýle a přes ty nelze vidět nedostatky milovaného člověka. Nyní se znovu vrátím na začátek našeho seznamování. Já velice ráda odbočuji a za to se předem omlouvám. Když bych měla zopakovat začátek našeho seznámení, psala jsem o tom, že jsem Robina poznala přes sociální síť „badoo“, kde mi sám od sebe začal psát. Jeho fotky mě okamžitě dostávaly do kolen, a že na nich vypadal jako model, odmítala jsem mu psát a nevěnovala jsem tomu takovou pozornost. I přes to jsem mu navrhla, aby mi zavolal na můj mobil, jelikož je pro mne velice důležité znát hlas toho dotyčného, hlavně jak se vyjadřuje a jak dokáže komunikovat. Jde tu jen o psychologii. Z ní poznám, zda mi stojí za to i nadále s člověkem komunikovat, či nikoli. Čekáte na odpověď, že mi zavolal? Vůbec. Aspoň tedy ne hned, nýbrž po týdnu, kdy se vracel ze služební cesty z Itálie. Dny plynuly a já zapomněla, že nějaký Robin existuje, až po týdnu telefon „ahoj, víš, kdo jsem?“ Ten večer jsme spolu protelefonovali dvě hodiny v kuse. A právě z toho telefonátu jsem poznala, že Já a On bude cesta na dlouhou trať.

Poznání pravdy (říjen 2013)

Byla krutá, byla zlá-pravda, ale přes to mi neukápla ani jedna slza. 16. 10. 2013 jsem se dozvěděla úplnou pravdu o rodině Veselé. Osm měsíců jsem jim bašťila veškeré kecy, které se jim zrodili v hlavě. Ale je fakt, že před nimi klobouk dolů, protože něco tak dobře zorganizovaného a do každého detailu naplánovaného může mít jedině geniální člověk. Otázka zůstává, proč tyto věci vůbec dělali a co jim to přinášelo? Kdo byli oni lidé, kteří si z žen dělali pouhou srandu? To se budu snažit vypátrat pomocí osoby, která se mě snažila zkontaktovat ohledně této věci.

Pavla se mi ozvala, jak jsem již uvedla, 16. 10. 2013. Docela dlouhou dobu přemýšlela, zda se semnou zkontaktovat, či nikoliv. Měla pouhý strach, že bych mohla být jedna z těch, které s nimi táhnou za jeden provaz. Ovšem, když četla mé příspěvky, které jsem posílala Robinovi na jeho stránku facebooku, neváhala a napsala mi. Napíši Vám začáteční konverzaci, která mezi Pavlou a mnou začala:

ONA– „Dobrý den Věrko, vím, že se osobně neznáme a dlouho jsem váhala jestli vás oslovit, ale nedá mi to, podle toho, co vidím na profilu od Robina si myslím, že bysme si měly my dvě asi promluvit, ale chtěla bych, jestli by to bylo možné nechat si to jen pro sebe, aby se to nedozvěděl Robin, Jirka a nikdo jiný z jejich rodiny, pokud je to možné…. Myslím, že si máme toho hodně co říct, protože podle mě jsme na tom podobně akorát každá s jiným mužem z jedné rodiny. Pokud byste stála o to si se mnou promluvit, tak stačí napsat jen telefon, mám neomezené volání, tak bych vám zavolala k večeru, až budu doma z práce. Jsem už zoufalá a proto možná dělám zoufalé činy a vidím, že vy jste na tom poslední dobou jako já, soudě podle fotky, kterou jste Robinovi poslala, aby aspoň věděl, jak vypadáte a podle písničky, kterou jste mu na profil poslala už v září… Byla bych moc ráda, kdyby jsme si mohly my dvě promluvit, možná že nám to oběma pomůže a vnese trochu světla a vysvětlení do těch našich otázek. Jen vás ještě jednou prosím, nechte si to jen pro sebe, i kdyby jste se mnou mluvit nechtěla, dejte mi jen vědět, jak se rozhodnete. Moc děkuji. Pavla (od Jirky Vjačky…tedy donedávna jsem si to myslela).“

JÁ– „Pavli????Tak to mě zajímá. Klidně mi volejte-resp. volej, protože já mám o čem mluvit. Mimo to, s Robinem jsem ve vztahu pouze jen v tom odkazu na facebooku, nevěřím, že nějaký vztah ještě je. Když jsem začala číst tyto řádky, rozklepala jsem se. Ke konci jsem si oddychla, ale teď hodně přemýšlím, co se dozvím. Asi začnu psát. Nejde to již vypustit. Každý mi říkal, ať jdu od toho pryč, že je to jen komedie, ale já tomu stále věřila. Že by to byli tak dobří herci? Pak jsem si říkala, proč tedy to divadlo, vždyť k čemu by jim to bylo???? Já to nechápu, nerozumím tomu, absolutně ničemu. Vis jak dlouho cekám? Osm měsíců. Ano, osm měsíců v naději, která již tento měsíc opadla. Začátky jsme si volali každý den, usínala jsem s nim po telefonu. Ted? Pokud jsem nezavolala, nevěděla jsem absolutně nic. Už 14 dní nevolám. Nebudu se vnucovat k něčemu, stejně by si jeho maminka opět něco krásného vymyslela. Mimochodem, píšu knihu a v té knize je i deník, tak že od jistého data mám vše zaznamenané, s kým jsem mluvila a o čem. Až to budu číst, bude to zajímavé.“

ONA– „Věruš, jako kdyby jsi mluvila o mě a moji zkušenosti s Jirkou. prosím tě, je to opravdu jako přes kopírák, já čekám 6 měsíců a pokaždé, když měl přijet, tak to něco bylo, proč nemohl přijet, dokonce kolikrát mi říkal, že už vyjíždí a nikdy nedojel a vždycky nakonec skončil u Robina doma nebo v nemocnici, u mě to zase pokaždé zvedala Zuzka, což je údajně Jirkova mladší dcera… Věruš, prý jsi se s Robinem viděl, že ho znáš z nějakých bohoslužeb a že znáš osobně i Jirku, dokonce když jsi prý byla v létě v Opavě a přijela jsi nečekaně, tak že Robin měl čas jen 20 minut na kafe a potom že se s tebou sešla Martina, což je starší dcera Jirky, je na tom něco pravdy? U nás to bylo jako přes kopírák s tebou, každý den mi volal ráno, v poledne a večer, mluvili jsme spolu i několik hodin a v noci usínali spolu na telefonu… A potom najednou umřel Filip a od té doby konec, žádný telefon, žádná zpráva, pokud jsem nezavolala já, tak nic, občas se ozval na skype….a teď už pár dní nic, všichni mi taky říkali ať jdu od toho, ale já taky pořád věřila a říkala si, že přece tohle všechno nemůže jen hrát…. Ještě mě napadlo, napíšu ti dvě telefonní čísla na Jirku, jestli jedno není třeba Robinovo, mám totiž nějak pocit, jako by tihle dva byli buď jedna a ta samá osoba nebo měli nějaký telefon na víc z kterého si dělají legraci…“

JÁ-„Pavli, můžeš mi prosím Tě zavolat?“

ONA-„Je to mazec, už jsem se odhodlávala ti napsat dlouho, ale bála jsem se, že se třeba pletu a že by jsi jim třeba řekla, že se vyptávám a že by byl zbytečně problém….ale vidím, že jsi na tom úplně stejně jako já.. Jasně Věruš, dej mi na sebe číslo, mám úplně husinu…“…………………………………………….

Autor: Věrka

V roce 2008 jsem prodělala běžnou dětskou nemoc, plané neštovice, ale bylo mi už 35 let. V tomto věku je nutné podávat antivirotika, při velmi vážném průběhu je nutná hospitalizace v nemocnici. Má obvodní lékařka toto zanedbala, po domácím přeléčení pudrem a paralenem, jsem po třech týdnech nastoupila do práce, i když jsem se necítila dobře, bolela mne hlava a cítila jsem se celkově unavená. A tím se mi rozjel dlouhodobý boj s únavou, bolestmi, nepochopením v rodině a okolí, i nezájem většiny lékařů. Potíže se kumulovaly a za dva roky jsem se sesypala. V té době jsem již asi rok navštěvovala pro únavu, bolesti kloubů odborníky, internu, revmatologii, nervové. Nakonec jsem byla odeslána na psychiatrii, kde po pohovoru s lékařem jsem o moc moudřejší nebyla. Psychiatr mi sdělil, že mé potíže nejsou v psychice, a doporučil další vyšetření u výše zmíněných odborníků.

Postupně se přidával další potíže, které mě nakonec donutily zůstat doma v pracovní neschopnosti, na které jsem byla nakonec celý rok. Trápila mne nejen únava a bolesti kloubů, přidaly se i bolesti svalů. A to takového rázu, že mě vyloženě bolel každý dotek, syn mě chtěl obejmout, ale protože to opravdu bolelo, musela jsem ho odmítnout. V létě, kdy je teplo, jsem mívala zimnice, zvýšené teploty a najednou jsem nemohla nic zvednout, vzít do ruky i příbor, bylo pro mne vysilující. Byla jsem nejen unavená, bolavá, ale z celé siutace zoufalá a nešťastná. Nenašla jsem pochopení ani v rodině a ve svém okolí. Rodina mi problémy nevěřila, mysleli si, že se mi nechce pracovat, přitom ani neměli zájem konzultovat můj zdravotní stav s odborníky. To vše nakonec vedlo k rozpadu manželství.

Někteří lékaři mé potíže nebrali vážně, odbývali mne, že mám vše z psychiky. Jen lékařka z revmatologie mi byla oporou a dokonce vymáhala další a další vyšetření na neurologii, kde mne ovšem lékařka nevěřila a její přístup mě nakonec odradil z další návštěvy u ní. Dokonce i doporučení od dvou lékařů na vyloučení roztroušené sklerózy smetla do koše. Nezbylo mi nic jiného, než sama oslovit lékaře v Brněnské FN, který se tím zabývá a domluvit si vyšetření. Pan doktor byl velmi ochotný, objednal mě a vyšetření dopadlo naštěstí dobře.

Jelikož mi místní lékaři nepomáhali, spíše naopak, vyhledávala jsem různé informace na internetě, a z článků na různých webech pochopila, že toto onemocnění se u nás bere na lehkou váhu a lékaři se většinu k tomu staví striktně. Pacientům nevěří, nechtějí se s tímto onemocněním příliš zabývat, asi proto, že si s tím moc neví rady. A jak má potom věřit partner, rodina a známý, když je vše bagatelizováno ze stran lékařů.

Po nějaké době se mi podařilo najít odborníka, našeho předního imunologa, mudr. Martin Nouza,csc, své potíže jsem nejdříve konzultovala v jeho Online poradně na http://www.imunologie.cz/index.php a následně se objednala na vyšetření. Tento lékař mi diagnostikoval Fibromyalgii, a doporučil další postupy. Vzhledem k tomu, že pro mne bylo dojížděni do Prahy dost náročné, nejen časově, ale i finančně, hledala jsem odborníka, který by byl blíž.

Navštívila jsem stránky http://fibromyalgik.webnode.cz/ , založila je paní, která tímto onemocněním trpí několik let, vyhledává různé články i na zahraničních webech, kontaktuje lékaře a snaží se ostatním pacientům pomáhat. Na těchto stránkách je uvedeno, jakými potížemi trpí člověk s tímto onemocněním. Příznaky, čím vším musí projít, jak tento stav bere okolí, a většinou to není žádný med. Mnoho lidí tomu nevěří, myslí, že si své potíže namlouváme, jsme líní apod. Podle posledních výzkumů není toto onemocnění psychosomatické, jak se většinou doposud uvádí. A do přidružených potíží spadají i potíže se zažíváním, neurologické potíže, a mnoho dalších. Každý pacient trpí jinak a něčím jiným, protože každý jsme jedinečný. Přihlásila jsem se a konečně našla i někoho, kdo mi věří a pomáhá. Na těchto stránkách se mi dostal do ruk článek Fibromyalgie a únavový syndrom – aktuální stav v diagnostice a léčbě od doc. MUDR. Jaromír Bystroň, Csc z fakultní nemocnice v Olomouci. http://www.solen.cz/artkey/med-201001-0006_Fibromyalgie_a_unavovy_syndrom_8211_aktualni_stav_v_diagnostice_a_lecbe.php?back=%2Fsearch.php%3Fquery%3Dfibromyalgie%26sfrom%3D0%26spage%3D30

Dle jeho poznatků je velký problém objektivizovat únavu, a k dlouhodobé únavě vede metaboliký rozvrat, dlouhodobý stres, záněty, infekce, nedostek minerálů, potíže se spánkem, psychické potíže a další. Vše je nutné řádně vyšetřit, na prvním místě je nutné hlubší imunologické vyšetření, a to celkový krevní obraz, buněčná imunita, alergeny a další. Dále vše řešit u ostatních odborníků, revmatologů, neurologů, internistů, endokrinologů, psychiatrů a psychologů. V článku doporučuje jak diagnostikovat únavový stav, jaké kritéria vedou ke stanovení diagnoz CSF a FMS a jaké jsou možnosti léčby.

Osobně jsem pana docenta navštívala, na oddělení alergologie a klinické imunologie FN Olomouc. Ihned mi udělal komplexní vyšetření, potvrdil povirový stav chronické únavy– fibromyalgii po prodělaných neštovicích, a z laboratorního vyšetření se ukázal kombinovaný imunodeficit a hypomagnézie. Následovala imunostimulační léčba a intenzivní léčba hořčíkem.

Rok trvalo, než se mé potíže zmírnily, a stále se mi některé potíže vrací, hlavně při změně počasí, nebo větší fyzické či psychické zátěži. Jakékoliv nachlazení mi může způsobit zhoršení problémů.

V současnosti navštěvuji imunologii dvakrát do roka a docházím pravidelně na psychoterapii, nejen pro únavu a bolesti, s kterými jsem se už naučila žít, a jsou už mírnější, ale pro potíže, které nastaly v soukromém životě.

Lékaři doporučují mírnou zátěž, koníčky, dostatek odpočinku a pravidelný spánek. Jenže pokud nemáte oporu v rodině, v přátelých a u lékařů se setkáváte s odbýváním, nebo dokonce i s výsměchem, tak je to nemožné. A protože CFS a FMS není zohledňováno jako onemocnění, v našem státě na něj nedostanete ani invalidní důchod. Platíte poplatky u lékařů, kteří vám stejně nepomáhají, zlehčují váš stav, nebo vás mají za simulanty.

Ze svých zkušeností doporučuji, řešte své potíže včas, jakmile cítíte, že se s vámi začíná něco dít, neváhejte a hledejte kvalifikované odborníky, nenechte se odbýt, že to nic není, nebo že je vše jen z psychiky. Trvejte na řádném vyšetření a pokud vám lékař nevyjde vtříc, hledejte jinde. Nebojte se, i když jste unavení a zoufalí, protože je to jen vaše zdraví, a nikdo vám ho nenahradí.

Rodina by měla být oporou, konzultovat stav s odborníky, zajímat se o nové možnosti léčby a být psychickou oporou pro nemocného. Je to velmi těžké, ale pokud vládne v rodině důvěra a pochopení, hodně to nemocnému pomáhá.

Onemocnění zasáhne vždy celou rodinu, partner se musí nemocnému přizpůsobit, brát jeho potíže vážně, nezlehčovat a nevyhledávat zbytečné konflikty. Pokud má pochybnosti, lékař, který nemocného léčí jistě rád a ochotně příbuzným vše vysvětlí a doporučí jak pomáhat.

Lékař by měl pacienta vyslechnout, posoudit jestli v poslední době neprodělal  infekční nebo bakteriální onemocnění, které by mohlo únavový stav způsobit a při sebemenším podezření odeslat na kvalifikované oddělení, kde se tímto zabývají. Pokud se nic nezjistí a stav pacienta se nelepší, hledat dál. Protože pacient, který je hodně unavený, má i další potíže, bolesti a u lékařů nenachází pomoc, bývá to pro něj frustrující a může to pro něj skončit katastrofou. Na stránkách http://www.me-cfs.cz je hodně smutných příběhů. Tento klub pacientů s ME/CFS vznikl na podporu informovanosti o tomto onemocnění, klub zde shromažďuje nové poznatky a různé studie v diagnostice a léčbě z celého světa. Toto onemocnění někteří specialisté uvádí jako vážné, srovnatelné s AIDS, rakovinou a dalších vážných nemocí. Spousta lékařů nevěří na tuto nemoc a pacienta tím mohou odsoudit i k smrti. I když se na tuto nemoc neumírá, postoj lékařů, nedůvěra v rodině mohou dohnat nemocného i k sebevraždě. Spousta pacientů je na tom tak, že jejich stav jim nedovolí vstát ani s postele, a to hlavně proto, že jsou jejich potíže odůvodněny špatnou psychikou, a víc se tím lékaři nezabývají. Snad proto, že se toto onemocnění velmi těžko diagnostikuje. Dále je zapotřebí hodně trpělivosti a důslednost za stran lékařů. Bohužel v dnešní době, je u lékařů člověk braný jako kus, zboží a málokterý lékař je ochotný se tímto vůbec zabývat.

Je nutné hledat tedy lékaře, který se tímto zabývá, když je pacient už v takovém stavu, že není schopen sám hledat pomoc, měla by se o to postarat jeho rodina. Hlavně se nevzdávat, vždy je cesta jak se s touto nemocí vypořádat. I když je to běh na dlouhou trať.

Autor:Javavia

Chystáte se na dovolenou a nevíte kam? Nechcete utrácet velké částky za dovolenou u moře? V Čechách je přeci také krásně. Zkuste ubytování na Jižní Moravě. Co třeba Valtice, velmi malebné místečko, kde v okolí najdete mnoho možností, jak využít svůj volný čas.

Nedaleko ubytování Valtice se nacházejí Lednické rybníky. Jedná se o národní přírodní rezervaci pěti rybníků již od 15. století. Nalézá se zde početné množství ptactva, na kole či pěšky si můžete vyrazit po naučné stezce dlouhé 11 km s několika zastávkami.

Obec Lednice je vzdálená asi 6 km. Láká její bohatá historie a je velmi oblíbeným turistickým místem především díky zámku. Lednice byla vyhlášena za krajinou památkovou zónu již v roce 1992, o čtyři roky později dokonce zapsána na seznam světového a kulturního přírodního dědictví UNESCO.

Zámek Lednice nadchne každého návštěvníka především řezbářskou výzdobou, která se nachází ve veřejně přístupné přízemní části zámku. Nalezneme zde i překrásnou knihovnu s vřetenovým schodištěm. Projdete impozantní vstupní halou a můžete si prohlédnout krásné stropy a obložení Červeného, Tyrkysového a Modrého salónku. Ve vnější části se nachází skleník se subtropickými rostlinami a minaret s vyhlídkou.

V zámku se nachází i akvárium Malawi s nejen africkými rybami. Velká plocha skoro 360 metrů čtverečních nabízí nevšední podívanou na mořské korálové ryby, bezobratlé živočichy, murény, perutýny či rejnoky a můžete v klidu nasát atmosféru podmořského života.

Ubytování v Lednicko-valtickém areálu nabízí mnoho uspokojení pro každého turistu, ať už se chystáte na dovolenou sami se svými blízkými nebo i s rodinou, vždy si užijete mnoho zábavy a strávíte dovolenou opravdu se vším všudy. Proto neváhejte a objednejte si ubytování v Lednicko-valtickém areálu včas, je to velmi navštěvované turistické místo.

Která žena by netoužila po blyštivém prstenu s pravým diamantem na své ruce? Většina z nás si ale takový přepych nemůže dovolit. Proto jsou tu levné šperky, které ty luxusní hravě nahradí a přitom nezruinují vaše konto. Jak to, že si některá firma může dovolit tak výhodné ceny? Je to jednoduché. Za prvé díky své obchodní strategii, kdy při nákupech ve velkém dosáhne na lepší nákupní cenu a tuto výhodu potom může nabídnout i svým zákazníkům. Dalším důvodem jsou takřka minimální náklady na dopravu, protože na své šperky používá komponenty vyráběné v české firmě Preciosa, sídlící v Jablonci nad Nisou. Odpadají tak velké částky za dovoz ze zahraničí, kdy sortiment stejně často nedosahuje požadované kvality.

Firma Preciosa vyváží své výrobky do celého světa a řadí se mezi špičku ve šperkařském odvětví. Její dlouholeté zkušenosti jsou zárukou kvality. Slávu a proslulost v oboru jim zajistila především Kubická zirkonie, což je dostupná alternativa diamantů. Vy si díky tomu můžete dopřát šperk, který je levný, ale zároveň si svým leskem nezadá s pravými diamanty.

Nejen diamanty, ale i další drahé kameny se dají nahradit komponenty ze skla. Možná to nezní na první poslech tak lákavě, když rubín nebo safír nahrazuje levné sklo. Věřte ale, že jde o křišťálové sklo prvotřídní kvality s optickými vlastnostmi podobnými diamantu.

Nabídka těchto cenově dostupných šperků je velmi široká. Můžete si vybrat od malého prstýnku až po honosné snubní prsteny, náušnice, náhrdelníky a přívěšky na řetízky, náramky či ozdobné brože. Za přijatelnou cenu se dá pořídit nejen stříbro, ale i výrobky z chirurgické oceli. Ani tady rozhodně neplatí, že by šlo o druhořadou kvalitu. Jak už jsme si řekli, cena se dá stlačit dolů i jinak, proto kvalita zůstává stoprocentně na vysoké úrovni.

I levným šperkem, když je z takto kvalitních materiálů, se budete pyšnit dlouhá léta. Pořád bude stejně krásný a zářivý. Levný totiž v tomto případě rozhodně neznamená špatný nebo podřadný. Naopak, o to víc radosti si můžete dopřát, když je za přijatelnou cenu.

Kvalitní fotografie interiérů = tajemství úspěchu

Kvalitní interiérová fotografie dělá divy. Z ubytovacích zařízení se rázem stane místo, kde není o zákazníky nouze. S profesionálním fotografem máte půlku úspěchu jistého. Potencionální zákazníci se vždycky dívají na kvalitu, co se týče hotelů, motelů a dalších ubytovacích zařízení je pro ně prioritní vzhled. První, čeho si všimnete na stránkách, jsou obrázky. Fotografie. Nechte si vytvořit profesionální fotografie interiéru a dostaňte se o stupeň výš v potencionálním žebříčku Vašeho oboru.

Kvalitní fotografie = kvalitní ubytování

Podle této rovnice zákazníci často usuzují. Můžete mít sebelepší hotel, ale důležitá je propagace. Fotografování interiérů podomácku prostě nefunguje a dobré jméno si tím rozhodně neuděláte. Investice do zkušeného fotografa se rozhodně vyplatí. Je to bezvadný marketingový tah. Kvalitní fotografie naláká spoustu zákazníků, takže výdaje na profesionálního fotografa ani nepocítíte.

Jak najít profesionálního fotografa?

Najít fotografa je lehké. V dnešní době fotí kdekdo, ale jak si vybrat toho správného? Profesionálního?

1. Asociace fotografů – Pokud nechcete obrážet město a hledat nějaký ateliér, zkuste se podívat na tyhle stránky. Sdružují se tu profesionální fotografové již od roku 1990. Členové se účastní různých výstav a mají možnost získat certifikát QEP. Nikdy jste o něm neslyšeli? Certifikát je určen jen pro ty nejprofesionálnější fotografy v rámci EU. Asociace fotografů v České republice má zatím 16 držitelů. Vybrat si nějakého z nich je sázka na jistotu, ale mínusem jsou určitě vyšší ceny.
2. Internet – Nejpoužívanějším způsobem jak najít fotografa je internet. Amatérští fotografové i ti zkušení si zakládají blogy a weby. Tam vkládají svoje díla, takže si je můžete prohlédnout a rozhodnout se.
3. Umělecká škola – Můžete oslovit studenta uměleckých škol. Mají cit pro umění, čímž fotografování určitě je. Studenti mají hodně fantazie, neúčtují si vysoké ceny a je s nimi mnohdy dobrá domluva. Nevýhodou je ale určitá nezkušenost a nekvalitní vybavení.

Skvělý marketingový tah

Ať už se rozhodnete kvalitního fotografa sehnat kdekoli, určitě se Vám to vyplatí. Pokud provozujete ubytovací zařízení, je kvalitní fotografie nezbytným krokem jak k získání nových zákazníků, tak k udržení těch stávajících. Nezapomeňte, Vaše prezentace na webu dělá divy. Pro fotografa je fotografování interiérů koníčkem a zábavou.

Egypt je v posledních letech stále vyhledávanější destinací, jejíž návštěvníky často spojuje touha zažít něco netradičního a navštívit zdejší slavné historické památky, které se po právu řadí mezi ty nejpozoruhodnější místa na celém světě. Kromě zmiňovaného, všudypřítomného kouzla historie nabízí Egypt svým návštěvníkům také nekonečně hodiny sluníčka, teplo, průzračně čisté moře a nepřeberné množství luxusních, menších i větších hotelů.

Každého cestovatele, který uvažuje nad návštěvou Egypta, ale má obavy z příliš vysoké ceny této dovolené, zajisté potěší fakt, že Egypt a zdejší vyhlášená turistická letoviska jsou velmi častou položkou v nabídce cestovních kanceláří na levné last minute zájezdy Egypt! To dává zcela jedinečnou příležitost i těm méně movitým cestovatelům, kteří chtějí prožít nezapomenutelnou dovolenou poblíž světoznámých egyptských pyramid, v Údolí králů či navštívit zdejší chrámy v okolí řeky Nil. Podrobný popis všeho, co byste měli při zájezdu do Egypta navštívit, by zabral dlouhé hodiny.

Last minute Egypt často zahrnuje pobyt v luxusních letoviscích, která jsou vyhlášená mezi turisty z celého světa. Za všechny lze jmenovat například letoviska Hurghada, Sharm El Sheikh či Marsa Alam. V posledních letech zde vyrostla celá řada luxusních hotelových komplexů, jejichž nabídka služeb všeho druhu uspokojí naprosto každého. Součástí komplexů jsou nejrůznější sportovní centra, vlastní hotelové bazény, soukromé pláže, půjčovny automobilů a mnoho, mnoho dalšího. Celý zájezd tak prožijete doslova jako v ráji.

Last minute zájezdy do Egypta jsou zcela jedinečným příkladem, jak se dá prožít levná dovolená, která však bude přímo nabitá zážitky, na které snad až do smrti nezapomenete!