Běžný způsob života
– je situace, kdy člověk má možnost využívat běžné služby poskytované veřejnosti, přirozené sociální sítě a vlastní zdroje, je v kontaktu s ostatními lidmi, vnějším i vnitřním prostředím v němž žije a jeho život odpovídá podmínkám života vrstevníků.
Cílová skupina uživatelů
– jsou lidé v nepříznivé sociální situaci, pro které jsou určeny služby nabízené zařízením.
Diskriminace
– je nerovné a tím i nespravedlivé zacházení s částí obyvatelstva na základě rasové, kulturní, náboženské nebo jiné odlišnosti, popř. odlišnosti pohlaví apod. Spočívá v záměrném znevýhodnění vytvářením nerovných hospodářských, politických nebo právních podmínek.Diskriminace je provázena předsudky, zvyky a může vést k sociální degradaci a k segregaci.
Dobrovolník
– je fyzická osoba vykonávající dobrovolnickou službu, mimo svůj pracovněprávní vztah, služební poměr, členský poměr, školní vzdělání nebo studium.
Informované rozhodnutí
– je rozhodnutí uživatele s porozuměním možných důsledků různých alternativ.
Klíčový pracovník
– je pracovník, jehož úkolem je koordinovat služby, iniciativně si všímat právě jeho potřeb a spokojenosti a hájit právě jeho zájmy.
Metodika
– je dokument vymezující principy a postupy při poskytování služby.
Přirozené sociální sítě
– jsou osobní kontakty člověka a jeho okolí – rodina, přátelé, známí, kolegové z práce atd.
Nepříznivá sociální situace
– je situace, v níž se lidé nacházejí, jestliže pro svůj věk, ztrátu soběstačnosti, pro nemoc, zdravotní postižení, krizovou situaci, životní návyky, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné osoby nebo z jiných závažných důvodů, nejsou fakticky schopni zabezpečovat a uspokojovat svoje životní potřeby a tyto potřeby nejsou ani jinak zabezpečeny nebo jestliže jejich způsob života ohrožuje zájmy a potřeby společnosti.
Oprávnění k poskytování sociálních služeb
– je formálním potvrzením toho, že zařízení je připraveno poskytovat sociální služby v souladu s platnými standardy kvality sociálních služeb.
Osobní cíle
– jsou to, čeho chce uživatel služby dosáhnout prostřednictvím poskytované sociální služby. Zahrnují zejména přání a potřeby uživatele.
Platné obecně závazné normy
– jsou mezinárodní dokumenty jimiž je ČR vázána se přímo řídit, ústavní zákony, zákony, nařízení vlády, vyhlášky ústředních správních orgánů, vyhlášky územních samospráv.
Pracovník
– je každá fyzická osoba, která vykonává v zařízení práci. Jde zejména o zaměstnace, dobrovolníky a studenty, kteří v zařízení vykonávají odbornou praxi.
Sociální služba
– je činnost poskytující lidem v nepříznivé sociální situaci podporu při sociálním začleňování a ochranu před sociálním vyloučením, s cílem, umožnit jim zapojení do běžného života společnosti a využívat obvyklým způsobem jiných systémů (např. bydlení, školství, zdravotnictví, služby zaměstnanosti atd.). Sociální služba je služba veřejná.
Standardy kvality sociálních služeb
– jsou souborem kritérií, jejichž prostřednictvím je definována nezbytná úroveň kvality poskytování sociálních služeb v oblasti personální, procedurální a provozní.
Uživatel
– je osoba, která využívá sociální služby, protože se ocitla v nepříznivé sociální situaci.
Vnitřní pravidla
– jsou pravidla vytvořená organizací pro vlastní potřebu. Určují postup tam, kde jsou platné obecně závazné normy příliš obecné nebo vůbec neexistují
Vrstevník
– je pro konkrétního uživatele normativním měřítkem jeho dovedností a příležitostí, které jsou v naší kultuře běžné s ohledem na věk a pohlaví
Zájemce o službu
– je osoba, která úprojevila zájem o poskytnutí bližších informací o službě, podmínkách poskytování atd., s úmyslem služby využít
Zařízení sociálních služeb
– je samostatná jednotka pro poskytování sociálních služeb, charakterizovaná adresou, skupinou uživatelů, pracovním týmem, souborem na sebe úzce navazujících služeb a prostorem pro poskytování služeb nebo oblastí působnosti (např. obec nebo její část).